Another World 6.část

28. dubna 2012 v 18:12 |  Another World
..Stál tam Niall. Jakobych zamrzla. Chvíli bylo ticho a on jen stál mezi dveřmi. "Ehm tak pojď dovnitř a nestůj tam tak. Znervózňuje mě to." snažila jsem se zasmát, ale moc to nevyšlo. Pomalu vešel dovnitř a opřel se o stěnu.
"Co potřebuješ?" zeptala jsem a snažila se nekoukat do jeho očí.
"J-já-já vlastně nic." byl pořáda opřený o zeď. "Jen jsem se chtěl zeptat jestli si něco pamatuješ z té noci na večírku."
Jeho otáztka mě zaskočila. "No já si pamatuji jen to, že.." Z vedlejšího pokoje se ozval nějaký dívčí smích. "Slyšel jsi to?"
"Ozývá se to z Liamova pokoje." Oba jsme se šli kouknout k němu do pokoje. Vtrhli jsme do vnitř ale pak jsme se zarazili. Liam lechtal Mich a ona byla bez trička. Musela jsem se smát. Pohled na jejich výrazy. Liam rychle přehodil nějakou deku přes Michel a vyhnal nás z pokoje. Beze slova. Když jsme vyšli na chodbu oba nás popadl záchvat smíchu. Niall se prudce otočil a vrazil do Louise. Niall se rychle spamatoval usmál se a odešel do svého pokoje.
"Proč jsi byla s Niallem v Liamově pokoji?" zeptal se tak trochu žárlivým tónem. Docela dlouho jsem přemýšlela jakou mu dát odpověď.
"Slyšeli jsme nějaký smích tak jsme se tam šli kouknout." snažila jsem se o nepatrný úsměv.
"Hm dobře. Budu ti věřit." šťouchl mě pod žebra. "Niall říkal že dnes příjde Debbie. Prý si musejí promluvit." S Louisem jsme šli do jeho pokoje. Povídali jsme si, ale pak mě začal lechtat. Já jsem hoodně lechtivá, ale naštěstí jsem na sobě měla tričko.
Z naší zábavy nás vyrušil zvonek. "Jdu otevřít." zakřičel Niall. A Louis mě táhl dolů, abych se mohla představit. Když jsem přišla dolů viděla jsem barbínu. Dlouhé peroxidové vlasy, její umělé řasy byli vidět už na schodech, na rtech si nesla umělý úsměv přetřený rudou rtěnkou. Žádná piha jí na tváři nebyla vidět. Kdyby jste se jí dotkly tváře tak jí uděláte dolík do obličeje a pak by vám mohli sebrat otisky prstů. Jediné co na ní bylo přirozené byli čokoládové oči. Ale nebyli moc vidět, protože je zakrývali řasy.
"Nialle tak moc jsi mi chyběl." Měla vážně hrozně pištivý hlas. Jen co to dořekla vlepila Niallovi pusu a z jejích rtů se rtěnka přenesla na něho. Louis do mě strčil, abych se šla představit.
"Ahoj já jsem Caitlin." Usmála jsem se a napřáhla k ní ruku. Ona se ta mě tak divně zatvářila. Zřejmě nikdy neviděla tak nepřemalované děvče.
"Ehm Debbie." zase na mě koukla jako na vyvrhela a táhla Nialla za ruku do jeho ložnice. My s Louisem se vydali zase do Louisovi..
"Téda ta je ale umělá." to bylo první co ze mě vypdalo, když jse zavřela dveře.
"Jo to teda. Nikdy tu nespala, jen proto že nechtěla abychom ji viděli nenamalovanou. Taky tu nikdy nejedla. Nejsme si jistí jestli vůbec někdy jedla." začala jsem se smát. Ale smích mě přešel. Bylo ticho. Jen přes stěni se ozývala hádka...
Niallův pohled
Když se ozval zvonek běžel jsem otevřít. Dala mi pusu a já cítil tu rudou rtěnku na svých rtech. Tu rtěnku hnusné chuti. Když se představila s Cait vedla mě nahorů. Jen co se zavřeli dveře sedla si na postel.
"Debbie..musíme si promluvit." šel jsem na to pomalu, ikdyž je jedno jestli rychlenebo pomalu vždycky udělá scénu..
"Ale pojď sem ke mě." řekla a rukou naznačovala na postel ať jdu k ní.
"Ne musíme to ukončit."
"Cože-že? Já tě miluji Nialle!" Křičela. Věděl jsem, že udělá nějakou scénu.
"Jo ale jako mě miluješ ještě dalších pět kluků."
"Cože to není pravda." zřejmě se snažila lhát, ale nejde jí to.
"Liam tě viděl a já jsem tě viděl taky když jsi měla být nemocná."
"Liam mě nasnáší a to že jsi mě viděl ty to bylo s mým bratrancem..." Nechechal jsem jí dokončit větu.
"Svýmu bratranci by jsi nestrkala jazyk do pusy."
To už zřejmě nevydžela odešla a když jsem slyšel dole bochnout dveře lehl jsem si na postel a přemýšlel. Po chvíli usnul...
Caitlin pohled
S Louisem jsme se snažili neposlouchat, ale nešlo to jelikož Debbie řvala na celý dům. Takže jsme jejich hádku neslyšeli jen my. Hádku ukončilo bouchnutí vchodovými dveřmi.
"Tak a je pryč..nebojíš se že by vám mohla nějako ublížit přes média?" zeptala jsem se Louise, který se díval z okna na naštvanou Debbie.
"Možná se trochu bojím, ale doufám, že není taková mrcha.."
Potom jsme si ještě chvíli povídali. Nakonec jsem Louise musela vyhodit z pokoje, abych se převlékla. Když jsem ho konečně pustila dovnitř lehl si na postel já se schoulila k němu do objetí. Po pár minutách jsme usli. Netušící co se bude dít tento týden jsem pokojně spala až do rána...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama