Moments 1.část

29. dubna 2012 v 9:37 | Miky |  Moments
Where is the moment we needed the most. Začal mi hrát mobil a já se pro něj poslepu nátáhla. K mé smůle jsem při tom srazila skleničku, která se s rachotem řítila k zemi.

Jaká ironie v téhle písni se zpívá o špatném dnu a mě jeden takový určitě začíná. Teď to hlavně ještě víc nezkazit. Musím si dát pozor, abych vstala z postele pravou nohou, jinak se letadlo, kterým dnes letím do Londýna, k mé smůle zřítí. Jako obvykle jsem si to namířila nejdřív do koupelny. Umýt, učesat, nalíčit, navonět a to největší dilema co si vzít na sebe. Asi patnáct minut jsem seděla před skříní a rozmýšlela jsem se co si vzít na sebe. Vyhráli to kávové kalhoty, hnědé tílko a na to krajkové tričko, balerínky, ještě nějaké doplňky. V kufru jsem měla už i zubní kartáček, ale ještě něco mi chybělo. No jasně. Sluneční brýle leželi na stole vedle fotky s Annie a Debbie. Už se nemůžu dočkat, až Ann zase uvidím. Jakmile Ann mohla, odstěhovala se do Londýna a mě s Debbie tu nechala. Vzpomněla jsem si na den, kdy jsme tuhle fotu pořídily. Bylo horko tak jsme se s holkama rozhodlí jít na koupálko. Šla jsem koupit nanuky, když mě spatřila Debbie s jídlem. Vylítla z deky jako neřízená střela a shodila mě na zem. V tu ránu u nás byla i Ann. Vykřikla "Hromadné obětí!" a ještě stihla nějakému staršímu páru dát do ruky foťák, aby nás vyfotily. Všechny jsme skončily uleptané od nanuku, ani do té vody nás nepustily. Nahlas jsem se zasmála. Tohle léto bude nezapomenutelný. Vím to.
Letadlo mělo letět v jedenáct, bezva je devět a v deset mám sraz s Debbie na letišti. Nevím jak, ale nakonec se mi kufr podařilo dotáhnout dolů. Zavolala jsem si taxík a chvíli čekání si zkrátila jablkem nahrazujícím snídani.
V letištní hale bylo plno, ale nakonec jsem rozeznala hřívu hnědých vlasů a dvě velká modrá kukadla, která mě nedočkavě vyhlížela.
"Mich! Kde seš! Letadlo nám letí za hodinu."
"Klid Deb, I know." Objala jsem jí na pozdrav.
"Abych nezapomněla, nechala jsi u mě svůj klobouček." Vyndala z kabelky můj spláclý klobouk a nasadila mi ho na hlavu.
"Díky, nemohla jsem ho najít."
"Tak teď mi pojď pomoct dostat ten kufr k ostatním zavazadlům."
"Mich, probuď se. Přistáváme." Debbie mi zatřásla ramenem a vypnula mp4 v které jsem si přehrávala písničky.
"Už jsem vzhůru." Zamumlala jsem.
V letištní hale na nás už čekala Ann. Vrhli jsme se na ní a udělali hromadný sandwich.
"Tolik se mi stýskalo holky. Nemůžu se dočkat, až vám ukážu Londýn a mám ještě jednu novinku."
"Wáá super mě se taky stýskalo, ale předtim než začneš ukazovat, si potřebuju odskočit." Zastavila jsem jí, protože se mi chtělo hrozně na záchod a vydala jsem se hledat wc. U jedné brány jsem zahlídla velký dav, ale moc pozornosti jsem tomu nevěnovala. Nějaké hlasy volali "One Direction!" že by ta skupina pěti neuvěřitelně roztomilých kluků? Dál jsem se tím nezabývala, hlavně aby si jich nevšimla Debbie to by nedopadlo dobře. Už jsem postavu panenky viděla před sebou, když jsem se srazila s nějakým zakuklencem. Znáte to, kapuce od mikiny do půlky obličeje a brýle. Jen pusa mu byla vidět. Chvíli se na mě jen tak díval, pak zamumlal něco, jako sorry a už byl pryč. Šla jsem zpátky k holkám.
"Tobě to trvalo." Uvítali mě Ann a Debbie.
"Nemohla jsem to najít." Už jsem byla zase v realitě a taky jsem si uvědomila, že jsem na ten záchod vlastně vůbec nešla.
"No teď seš tu, takže můžem vyrazit ke mně domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama