Wordless Outgoing Without Smile 1.část

27. dubna 2012 v 15:51 |  Wordless Outgoing Without Smile
"Saro! Okamžitě sem pojď." Zavolala na Sarah matka, která zrovna přišla z práce.
"Děje se něco mami?" Sar přišla dolů ze schodů a nakoukla do kuchyně, kde se její matka opírala o kuchyňskou linku.
"Jdi se balit. Stěhujeme se." Její máma byla naštvaná, Sarah vůbec nechápala proč se má jít balit. Proč? Co se stalo? Neochotně si vyndala kufr a rovnala do něj oblečení. Šla se zeptat mamky jestli si má zabalit jen oblečení, ale když přišla do pokoje a uviděla jak matka s brekem hází všechno do krabic, došlo jí, že si má zabalit úplně vše...


Sarah byla obyčejná sedmnáctiročná holka z Francie, teď se ale z neznámého důvodu stěhuje s matkou do Londýna. Nevěděla důvod. Nevěděla nic. Pomalu si uvědomuje, že musí opustit své přátele. Že musí opustit Jess. Jess byla její blonďatá kamarádka, která ji vždycky podržela. Pomohla a poradila. Doplňovali se. Jessica měla blonďaté vlasy do poloviny zad. Modrooká blondýnka. Byla inteligentní se smyslem pro humor. Kluci se o ní rvali, ale ona nějak neměla zájem. Tedy spíše čekala na toho pravého. Sarah byla brunetka s čokoládovými oči. Byla také inteligentní a smysl pro humor jí nechyběl, ale nebyla moc společenská.
inteligentní se smyslem pro humor. Kluci se o ní rvali, ale ona nějak neměla zájem. Tedy spíše čekala na toho pravého. Sarah byla brunetka s čokoládovými oči. Byla také inteligentní a smysl pro humor jí nechyběl, ale nebyla moc společenská. Byla stydlivlivá a měla svůj okruh přátel. Nerada se seznamovala. A jelikož byla tak uzavřená a na pohled nepřístupná, kluci si u ní nedávali žádnou šanci. Proto to nikdo nezkusil. Báli se odmítnutí, to ovšem neznamenalo že se nikomu nelíbila. Líbila se, ale nikdo to nedával najevo. Další z jejích dobrách přátel byl vysoký a pihatý Pete. Byl to její nejlepší kamarád. Pete byl do ní zakoukaný od druhé třídy, kdy je jedna nesnesitelná učitelka posadila do jedné lavice. Tehdy Sar ještě nebyla tak uzavřená. Vše nastalo, když Sar umřela babička. Její babička pro ni moc znamenala. Když se pohádala s rodiči utekla k ní a její babička ji bránila a schovala. Teď, když se pohádala s rodiči bouchla dveřmi pokoje, zamkla a rozbrečela se.
"Tak věci už odvezli teď si vem svoje příruční věci do auta a pojedem na letiště." Oznámila jí máma.
"A-a to se ani nerozloučíme s tátou? Ví kam jedeme?" Saře se chvěl hlas, ale snažila se, aby to nebylo poznat.
"Pojď musíme jít." Ignorovala její otázku a táhla ji do auta.
"Mami stav se prosím ještě u Jess já se s ní potřebuju rozloučit." Bylo sice deset hodit večer, ale její matka spontáně upozornila v osm hodin a nevěděla, že to bude hned dnes večer. Matka pochopila její přání. Stěhují se. Sarah už možná Jess nikdy neuvidí. Pomalu zatočila do Jessiný ulice a zastavila před domem.
"Máš deset minut." Její matka to řekla docela chladně. Neřešila to. Sarah se rozeběhla ke vchodovým dveřím a zazvonila. Jen co se Jess objevila ve dveřích Sar na ni skočila.
"Sar co se děje?" Zeptala se ji Jess a promnula si oči.
"My se stěhujeme.."
"Cože?! Kdy?! Proč?!"
"Teď a důvod...Já nevím proč. Matka ke mě přišla a jenom mi řekla ať si zbalím svoje věci. Je mi to tak líto. Ale slib mi že za mnou někdy přijedeš. Prosím." Rozplakala se. Sarah, dívka, která má svoje pocity uzamčené a nikdo je nevidí. Pláče. Slzy se jí hrnou jedna za druhou a Jess ji objímá.
"Přijedu! Bude se mi tak stýskat S."
"Mě taky. No už budu muset jít." řekla a ukázala směrem k netrpělivé matce.
"Sbohem Sar." Pronesla Jess mezi vzlyky.
"Sbohem." Sarah se naposledy otočila a pokusila se o úsměv. Marně. Jess stála ve dveřích dokud jejich auto nezmizlo z dohledu. Dšolo jí, že tohle bylo možná naposledy, kdy objímala svou nejlepší kamarádku. Naposledy, kdy viděla její velké čokoládové oči, ze kterých většinu času sršela radost.
Na letiště přijeli přesně na čas. Sarah většinu času v letadle prospala a její matka si vřizovala něco do práce. Sar velice zajímalo proč se přestěhovali, ale bála se zeptat. Matka byla podrážděná, chladná a připomínala sopku, která za chvíli vybuchne. Matka ji vzbudila, když přistávali.
"Pár dní budeme bydlet v hotelu. Pak nám obstarám nějaký dům." Pronesla to klidně. Možná se uklidnila. Ale Sar nechtěla píchat do vosího hnízdna. Radši si pár dní počká.
"Uhm dobře." řekla Sarah a dál se věnovala svému mobilu.
"Jsme tu. V našem dočastném domově." Sářina matka Sally ukázala na vysokou budovu a vedla jí dovnitř. Byla noc, ale i přesto byla plná vstupní hala. Čekali v řadě, aby se mohli ubytovat. Její matka zarezervovala nějaký pokoj, ale to udělali nejspíš i lidi před nima. Když se konečně dostali na řadu Sarah jen slušně pozdravila a pomalu usínala. Mluvila jen její matka a recepční jen přikyvovala hlavou. Sally své dceři luskla prsty před očimi, aby se probrala. Rychle pohla hlavou a vydali se směrem k výtahu. Cestou mezi nima vládlo ticho. Ani jedna ho nechtěla přerušit. Vyhovovalo jim to. Sarah jemně podupávala nohou do rytmu hudby hrající v jejích uších. Matka se držela tyče a nehtami klepala po tyči. V tom konečně do jeli do osmého patra.
Pokoj byl velký. Jedna dvojlůžková postel a jedna jedolůžková. Sar se nepřevlékla a jen lehla do postele a hned usla. Její matka ještě něco vyřizovala a hned potom si šla lehnout taky. Tenhle den byl pro obě naročný, ale pro Sally asi trochu víc...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vintage bridal gowns vintage bridal gowns | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 11:56 | Reagovat

I would like to thank you for sharing your thoughts and time into the stuff you post!!
http://www.movedress.com/function-occasion.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama