Moments 3.část

2. května 2012 v 17:08 | Miky |  Moments
Myslela jsem, že mě Debbie udusí. Taková drobná potvůrka a má takovou sílu. Mohla z toho zešílet a to jsem si myslela, že se této závislosti zbavila. V ruce držela papírek s jeho podpisem a pitvala rozhovor mezi mnou a ním. Byla jsem přinucena vykládat jí, jak se tvářil, když řekl tohle a jak když tamto.

"Takže, na večer už máme program, jsme pozvané na párty!" vykřikla, když přišla.
"Co? Kam?"
"Do vedlejšího domu."
"Ale tam bydlí ONE DIRECTION!" vykřikla Debie.
"No nekecej."
"Jak to myslíš, jako že půjdem k nim, jako domů?" nechápala jsem to.
"Prostě nás pozvali."
"Ty se znáš s One Direction a ani nám to neřekneš!" Viděla jsem jak Debbie začíná tak trochu zuřit.
"Jednou jsem potkala Harryho a dneska byli u nás na focení."
"Áááá." Začala Debbie křičet.
"Co se děje?" zeptali jsme se s Ann naráz.
"Nevím co si vzít na sebe!" vykřikla a já už to nevydržela a začala jsem se smát. Už jsem se o ní bála a ona řekne takhle primitivní věc. Váleli jsme se po zemi a smáli se.
"Takže v kolik tam máme přijít?" Zeptala jsem se, když jsme se uklidnili.
"V šest." Odpověděla mi úplně klidně.
"Cože v šest? To je už za hodinu!" vyprskla džus, který pila a stoupla si. "Jdu se připravit." Řekla velevýznamně a odkráčela do pokoje, kde jsme měli věci.
S Ann jsme se na sebe podívali a začali se zase smát.
"Dost už těch blbostí, toto je vážná věc." Snažila se Ann napodobit Debbiin hlas a taky odešla. Nezbývalo mi nic jiného než jít taky. Nejdřív jsem šla do koupelny, protože pak bude obsazená. Svoje zrzavé vlasy jsem vyžehlila a trochu si upravila make-up. Šla jsem do našeho pokoje pro oblečení a tam už stála oblečená Debbie. Vzala si tmavě modré tílko s flitama, bílé džíny a tmavě modré boty na platformě a hodně blyštivé doplňky. Já zamířila ke svému kufru a neměla tušení co si vezmu.
"Debbie, já nic nemám!"
"Klid, něco se tam najde."uklidňovala mě Deb a sehla se k mému kufru. Po chvíly přehrabování vytáhla černé conversky s flitrama, světlé naschvál potrhané džíny, fialové tílko a černé bolerko s krátkým rukávem taky pošité flitrami o kterém jsem nevěděla, že jsem si ho vzala. "Co tohle?"
"Wow děkuju, bez tebe bych si nevybrala." Objala jsem jí a převlékla se. Ještě jsem si k tomu dala fialové wayfayer brýle. V Obyváku už na nás čekala připravená Ann. Vždycky se oblíkala elegantněji než já a Debbie.
"Sluší ti to."
"Díky."mrkla na nás a udělala otočku, abychom si jí mohly prohlédnout i zezadu.
Měla na první pohled jednoduché černé šaty, ale když se otočila, bylo vidět vymakanost těch šatů. Velký výstřih odhalující její dokonalou postavu a černé boty na fakt dost vysokém podpadku.
"Takže jdeme?" zeptala se a vzala kabelku.
"Jasný jde se pařit." Přidala se k ní Debbie.
"Mohla bych přijít později?" zeptala jsem se. Teď se mi tam vůbec nechtělo. Zprvu jsem to brala jako dobrý nápad, ale teď? Ne.
"Mm myslim, že jo. Proč?" a doprčic rychle si musim vymyslet výmluvu.
"Slíbila jsem mámě, že zavolám." Zvedla jsem oči v sloup, doufám, že mi tohle herecké číslo sežerou.
JO skočili na to! Mám v plánu tam nejít vůbec. Co bych tam dělala? Koukala se jak se oni bavěj? Ne díky. Ann bude chtít, aby si jí všiml Harry a povídal nebo tančil s ní. A Debbie se bude snažit nějak uchvátit Nialla už to vidim. A já, já bych tam stála, pohupovala se do rytmu, pila alkohol a připadala buch si blbě mezi hvězdama, co tam pozvali.
Zvažovala jsem výhody a nevýhody. Bylo to sedm na sedm. Kruci. Napadla mě ještě jedna, co není výhoda ani nevýhoda. Měla bych je jít hlídat, aby něco nevyvedli. Ok Jdu tam. Ani jsem si to neuvědomila, ale přemýšlela jsem nad tím půl hodiny. Vyšla jsem z domu do chladného večera. Vedlejší o dost větší dům doslova zářil a proudila z něho hlasitá hudba přes celou ulici. Hlavní dveře byli dokořán. Neklepala jsem, rovnou jsem vešla. Uvnitř bylo nedýchatelno. Nechápala jsem jak takový obrovský dům z venku vypadající úplně normálně může zevnitř vypadat jako klub v kterém se paří každou noc až do rána. Všichni se houpali do rytmu. Šla jsem někam kde, jak jsem doufala bude více místa. Největší část zahrady zabíral bazén a okolo byly skupinky, které tančily nebo se smály a v rukách drželi flašky piva. Tak tohle byl pitomý nápad Ann a ani Debbie tu nenajdu. Chtěla jsem se otočit a odejít, ale narazila jsem do jedné už docela dost připité party.
"Dej si." Do ruky mi strčil nějaký kluk flašku piva. Tuhle tvář jsem viděla už v nějakém filmu, ale nemohla jsem si vzpomenout v kterém.
"Díky." Napila jsem se a poslouchala o čem kecají. Co jiného můžu dělat. V jednu chvíli jsem poslouchala nějakého Johna, jak vypráví vtipnou historku z natáčení a najednou jsem byla mokrá a v bazéně. Voda byla ledová. Otevřela jsem oči, i když chlor štípal. Byl to Louis. Ano Louis Tomlinson. A na kraji bazéna stála Ann a vyplazovala na něj jazyk. On taky otevřel oči, ale mnul si je. Citlivka. V ruce držel Anninu botu a pořád jí namáčel. Radši jsem plavala ke schůdkům, protože se mi už slušně cvakaly zuby. Louis byl hned za mnou, a když jsem byla skoro na vrchu, zase mě stáhl zpátky. Lidi okolo bazénu se na tom docela slušně bavili.
"Páni mají přednost." Vyplázl na mě jazyk a začal šplhat po schůdkách. Počkala jsem si dokuď nebude skoro nahoře a pak ho chytla za kšandu a stáhla dolů. Nevěděla jsem jestli na to moje síla bude stačit, no nakonec to vyšlo. Všude kolem sebe plyval vodu a já využila příležitosti a rychle vyšplhala po schůdkách. No bezva teď je mi ještě větší zima. Stála jsem na kraji bazéna, voda ze mě tekla proudem a celá jsem se klepala.
"Mich?" Ann stála vedle mě s otevřenou pusou. A pak se začla smát."Hah tak to je dobrý on mi sebere botu, když se ti snažim dovolat, pak ho nahánim po celym domě a nakonec tě shodí do bazéna." Nemohla se přestat smát.
Konečně se k nám dostal Louis a otřepal se jako pes. "Hej já jsem suchá!" křikla po něm Ann.
"Já vím." Mrkl na ní. Já jsem tam mezitím mrzla myslím do kostky ledu.
"M-m-myslím ž-že u-už p-p-p-půjdu." Dostala jsem ze sebe přes drkotající zuby.
"Ne, zábava teprve začíná. Najdu ti něco suchého." Chytil mě za ruku a táhl k nim do domu. Najednou zahlédl nějakou postavu na vysokých podpatkách, v které jsem poznala Eleanor jeho přítelkyni. Moji ruku pustil a šel za ní. No bezva a to si myslí, že se dostanu z tohohle bludiště k Ann domů? Se plete. Rozhlížela jsem se kolem dokola, ale dveře nikde. Moje výška na tom je pořádně zle a kor když si nevezmu podpadky. Měřím 164 cm a to není moc, když kolem vás tancují lidi kolem 170. Najednou mi někdo přehodil přes ramena ručník, chytl za ruku a vedl nějak po schodech. V patře bylo prázdno a docela světlo. Překvapilo mě, když jsem videla kdo to je. Byl to……..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 andy andy | 2. května 2012 v 19:08 | Reagovat

super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama