I Need You Like a Heart Need a Race 1.část

18. června 2012 v 17:22 | Dizzie |  Jednodílné/Dvojdílné
Není to vícedílná povídka.. Bude mít ale víc dílů než jeden:D


28.9. 2012
Není to lehké. Není lehké žít život, který si s vámi zahrává. Jsme jen panenky pro intriky a očekává se od nás, že je vyřešíme. Že budeme nosit na tvářích úsměvy, že budeme udržovat přátelské i milenecké vztahy. Každý má nějakého kamaráda. Každý má přítele nebo přítelkyni. Také jsem ho měla. A mohla jsem mu říct cokoliv. Ale on odešel. Je z něj teď 'hvězda'. Slíbil mi, že i když se stane slavným, na mě nezapomene. Už nejsem tak naivní. Všichni zapomínají. I on..zapomněl. Ani jediná SMSka, žádný telefonát, ani email. Když přijede do Holmes Chapel nejde se za mnou podívat. Nejhorší na tom je, že já si neumím lehce hledat kamarády. Jsem opuštěná a jediný člověk, kterému jsem se mohla svěřit byl on, teď už to jsi jen ty. Můj nový sešit, sloužící jako deník .
Proč se říká, že život je realita snu? Můj život je noční můra. Otec alkoholik, matka do noci v práci. Když se otec hodně opije, neobejde se to bez modřin, monoklů a oteklých zápěstí. Jediný komu jsem se mohla vyzpovídat, byl Harry. Kamarád do nepohody. Do špatně začínajících dnů. Pamatuji si, když mě otec poprvé uhodil a já se svěřila Harrymu. Tehdy mi slíbil, že mě nikdy neopustí, a že mi bude vždycky na blízku. Už vím, že neexistuje nic jako dodržení slibu. Neexistuje naděje. Je jenom krutá realita, která ničí sebevědomí a podporuje deprese. Vlastně právě, když tohle píšu, jdu do školy. Kde se semnou nikdo nebaví a někdy mě šikanují. Kdo se mě dokázal zastat je pryč. Odešel a já vím, že už se nevrátí. Když nad tím, tak přemýšlím, musím se zasmát nad mou naivitou v to, že se mi Harry ještě ozve. Těžké kapky dopadají na linkované stánky ve tvých deskách. Pořád dokola si říkám: "Proč nemám tolik odvahy se vzepřít?" Já Harryho potřebuji. I Need Him Like a Heart Need a Race.
Bohužel kvůli mé loudavé chůzi jdu pozdě na hodinu. Ádios..

Sakra jsem dostala poznámku. Už vidím letící facku, která s pálivou bolestí přistane na mé tváři. Nenapsala jsem sem celou dobu ve škole. Snažila jsme se ignorovat ty hloupé nány. Ty co mě šikanují a ty co mě nutí poslouchat jeho sametový hlas. Directionerky. Sedím na lavičce před školou se svým deníkem (s tebou) na kolenou a zapisuji tu jako blázen. Právě před školou zastavil černý Range Rover. Když řidič vylezl z auta myslela jsem, že umřu. Harryho kudrnatá hlava právě vylezla z auta a opřel se o kapotu. Ruce měl v kapsách a žvýkal žvýkačku. Na mých tvářích byl po dlouhé době úsměv. Bohužel hned přešel, když jsem uviděla na koho čeká. Mandy Stewartovou. Na tu, která mi od první třídy dělá ze života peklo. Když jsem viděla jejich polibek cítila jsem se ještě hůř než kdykoliv jindy.


Rose naštvaně zaklapla deník a neubránila se slaným slzám, které se spouštěly z jejích karamelových očí. Nepochopila ho. Vždyť on jí před ní bránil. Nikdy by si s ní nezačal. Právě zjistila, že i poslední zbytky naděje se roztříštili a potopili se až na dno studeného oceánu. Hodila deník i s tužkou do tašky a rozeběhla se pryč. Daleko od Mandy i Harryho. Utíkala na jediné místo, kde se cítila dobře. O tom místu věděla jen ona a Harry. Utekla do lesa, který byl kousek za městem. Udělali si tam společný domeček na stromě a Rose ho využívala čím dál častěji..

Proč nemůžu být šťastná? On mi ublížil. Já myslela, že nejhorší co mi kdy udělal bylo, že se mi neozval, ale překonal to. Tohle byl jeden z nejbolestivějších okamžiků v mém životě. Možná to bolelo víc, než když mi otec vlepí po opileckém rozmaru. Nejhorší na tom všem bylo, že já jsem se do něj zamilovala. Milovala jsem ho a možná jsem i věřila, že on by někdy mohl milovat mne. Ale spletla jsem se. Lidi se mýlí, ale někdy je pravda bolestivá. Já jsem nevěděla, že se mu líbí vysoké blondýny. Měla jsem to předpokládat. Komu by se líbila taková malá hnědovlasá holka, jejíž tělo zdobí nehezké modřiny? Nikomu. Už vůbec ne hvězdě jako je on. Musím přestat žít jen pro něho. Obzvlášť, když o to nestojí..

Po starém žebříku slezla dolů a pomalým krokem došla k jejich domu. Nesvítilo se. Předpokládala, že nikdo není doma. Rychle doběhla do svého pokoje a naházela do batohu nějaké potřebné věci. Nemohla jinak. Musela utéct..

Sedím v autobuse do Londýna. Mám tam příbuzné, takže doufám, že neodmítnou dívku v nouzi. Vzala jsem si s sebou jen ty nejdůležitější věci. Vybrala jsem uspořené peníze, které jsem měla tajně schované a zaplatila si autobus. Teď mě čeká pár hodin cesty, nevím co budu dělat.
V Londýně chci začít nový život. Nebýt tak samotářská. Chci si najít přátele. Chci, aby mi někdo dával důvod pro úsměv. Chci se zamilovat, ale chci aby on tu lásku opětoval, protože nemám náladu na další zklamání.

Cesta netrvala dlouho a Rose i se svým jedním batohem vystoupila z autobusu. Měla na papírku napsanou adresu, takže větší problém byl s tím, že neví která ulice je která.
"Ehm Ahoj. Můžu se tě na něco zeptat?" Zastavila blonďatého kluka, který procházel okolo ní i se zmrzlinou v ruce.
"Jistě." Promluvil irským přízvukem a usmál se. Ukázal tím jeho rovnátka, kterých by si Rose jinak nevšimla.
"Nevíš, kde je tahle ulice?" Ukázala mu papírek, kde měla napsanou adresu.
"Vím. Mám stejnou cestu, můžu ti to ukázat." Zase se usmál a Rose kývla. Niall, jak se kluk představil, Rose vyprávěl několik vtipných historek, což Rose dokázalo rozesmát. Po dlouhé době se upřímně smála. Po dlouhé době se cítila šťastná.
"Tak tady to je." Usmál se. "Doufám, že se ještě někdy uvidíme. Já bydlím, vlastně bydlíme hned naproti tomuhle domu." Zasmál se.
"To je bezva.. Takže měj se." Usmála se a otočila se směrem ke dveřím, kde má bydlet její teta. Zazvonila a hlasitě oddechovala. Pomalu se otevřely dveře a v nich stála žena. Nejdříve ji nepoznala, ale Rose ji vše řekla. Betty ji hned uvěznila v objetí a nabídla ji domov. Takovou stránku své rodiny neznala.

Je to tu všechno, tak úžasné. Možná už jsem našla svého prvního kamaráda. Jmenuje se Niall a vypadá jako fajn kluk. A moje teta Betty je vážně skvělá. Nechápu jak to, že je to sestra mého otce. Ležím na posteli v pokoji pro hosty. Vtipné je to, že když přejdu k oknu vidím do někoho pokoje. Má pokoji rozházené oblečení. Klučičí oblečení, takže usuzuji, že je to klučičí pokoj. Jsme unavená, takže se půjdu tety zeptat, kde je koupelna..

Tohle bylo možná poprvé, co usínala bez nových modřin. Zvykla by si na takový život. Na klidná rána a večery. Usnula s dobrým pocitem. S chutí ráno se probudit.
Probudila se kolem osmé a vstala s úžasným pocitem. S tím, s kterým usínala. Jen v dlouhém tričku jsem došla dolů do kuchyně a připravila si čaj. Najednou se domem rozlehl zvuk zvonku. S bosýma nohama se vydala po studených parketách až ke vchodovým dveřím. Pomalu zabrala za kličku a přede dveřmi se na ní usmíval její nový soused. Niall.
"Ahoj, co ty tu děláš?" Zeptala se s úsměvem Rose.
"Přišel jsem navštívit svou novou krásnou sousedku." Usmál se Niall a pomalu začal zaplňovat Harryho místo, když ho znala jen dva dny. Přišel jí navštívit. Ale musela si opakovat, že se něj nesmí psychicky upnout, aby to neskončilo jako s Harrym. Její první a jedinou nešťastnou láskou..
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | Web | 18. června 2012 v 19:36 | Reagovat

Krása :) Moc se těším na salší díl..doufám, že bude co nejdřív :DD

2 SwaggieBieber || belieber-czech.blog.cz SwaggieBieber || belieber-czech.blog.cz | Web | 18. června 2012 v 22:26 | Reagovat

Super :) Už aby byl další díl :)

3 Lucinka:-* Lucinka:-* | Web | 19. června 2012 v 14:15 | Reagovat

Super dííl =)

4 Selena--Kiki Affs♥ Selena--Kiki Affs♥ | Web | 19. června 2012 v 18:12 | Reagovat

supér ! :-)

5 ,,Nicol" ,,Nicol" | Web | 21. června 2012 v 14:58 | Reagovat

krááásne :)

6 PetuLL PetuLL | Web | 24. června 2012 v 22:27 | Reagovat

Tak to je smutný! :/
Aspoň, že potkala Nialla, ten jí snad dokáže vrátit chuť do života. :)
Moc se těším na pokračování. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama