Never Let You Go - 2.díl

27. června 2012 v 22:27 | Dizzie |  Never Let You Go
Probudila jsem se s bodavýmmi bolestmi ve spáncích. Jak jsem se sem dostala? Kdy jsem odešla z baru? Něco se stalo? Začínala jsem se bát..



Vstala jsem z postele a hned jsem padla na koberec vedle ní. Před očima se mi míhali samé šmouhy a bolest ve spáncích se znaásobila.

Sakra..Já se musela včera opít. Doufám, že jsem nic nepokozila, protože mám úplné okno. Seškrábala jsem se ze země a vyšla jsem ven z pokoje na chodbu. Na chodbě stála Louisa a zametala. Chtěla jsem kolem ní nenápadně projít, jak to dělám vdycka ,ale kupodivu si mě všimla.

"Slečno slečno..." povzdychla a zametla okvětní lísky u květináče,které opadali na dřevěné parkety.

"Louiso..Co se včera stalo?" ptala jsem se a chytla jsem se zahlavu, protože mi v ní nehorázně hučelo.

"Otec na vás čeká dole." řekla a podívala se na mě tím milým obtloustlým obličejem,který nebyl tak milý jako obvykle.

Kývla jsem a opatrně jsem našlapovala po parketech směrem ke schodům. Myslím, že jsem trochu narážela do strn chodby. Sešla jsem schody a šla jsem do kuchyně.

"Takže slečna se uráčila vstát jo?" ozval se jedovatý hlas z jídelny. Prošla jsem kuchyní a šla jsem za ním.

"Tati..ať už jsem udělala cokoliv, tak se za to omlouvám." řekla jsem upřímě a sedla jsem si na druhou stranu dlouhého dřevěného stolu.

"Jo tak ty nevíš ..hm.. tak to jsi toho vypila víc než jsem si myslel." řekl stále naštvaným hlasem.

"Nevím." řekla jsem a divila jsem se jeho výrazu.

"To by jsi si měla teda sakra vzpomenout!" rozkřičel se ža od pusy mu létaly sliny. Myslím, že doletěly až ke mě přes ten dvoumetrový stůl.

"Co jsem tak hrouného provedla?" ptala jsem se. byla jsem si témeř jistá, že kromě opití a pár poznámek si nic stát nemohlo.

Vytáhl z kapsy iphone a po stole mi ho poslal. Bylo tam video. Pustila jsem si ho a nevěřila jsem svým očím. Byla jsem tam já jak se sápu po Justinovi Bieberovi a dokonce ho líbám. Bože cítím se tak trapně.

"Pane bože.. Mrzí mě to." vyjekla jsem když video dohrálo.

"Nejen, že jsi zkazila příležitost mě a mojí firmě, ale zkazila jsi i celou budoucnost firmy. To video je všude. Všude! Jsme na titulních stránkách každého amerického plátku.. Každého! Žádal jsem tak moc?! Chtěl jsem jen, aby jsi se pro tentokrát chovala slušně.. a respektovala jsi to? Ne! Stydím se za to že jsi moje krev, že jsi má dcera." křičel dál.

Tadle slova mě bolela, začala jsem plakat a v hlavě mě bodalo ještě víc.

"Mrzí mě to." řekla jsem v slzách.

"Myslíš, že si po tomhle někdo naši firmu najme?!" křičel dál a moje slzy mu byly fuk.

"Jsi tak sobecká.." řekl trpce. Vypadalo to, že chce ještě neco říct,ale v mé ruce začal zvonit jeho telefon. Vstala jsem z židle e běžela jsem mu ho podat. Naštvaně ho popadl a přiložil k uchu.

"Ano?" řekl stále rozzuřeným hlasem.

"Ach... Scootere..jistě že ne." tón jeho hlasu se rázem proměnil v medový.

"To pro nás moc znamená..Moc mě to mrzí." pokračoval dál.

"Vážně si toho vážím. Jistě..Takže dnes v 7 Zlaté Škeble?" ujišťoval se.

"Brzy nashle.." rozloučil se.

"Co se stalo?" ptala jsem a a slzy na mých tvářích už byli suché.

"Scooter nám dal další šanci. Dneska v 7 u Zlaté Škeble se sejdeme." řekl,ale na mě se neusmál.

"Super." povzbudivě jsem se usmála.

"Bude tam i ta druhá agentura s tou dcerunkou,která byla velmi milá a dokonce se i k Justinovi dost měla. Pamatuješ si na ní?" řekl s velmi sarkastickým tónem.

"Em..Jo." řekla jsem a jeho ´tón mě zmátnul. Na ní se přeci nedá zapomenou. Větší vtěrku jsem ještě neviděla.

Pouze kývl a odešel. Na celý den se zavřel do pracovny. Buďto byl stále naštavý a nebo ho mrzelo jak hnusně se ke mě choval. Řekla bych, že to první. Já jsem naopak bytek dne strávila u mísy.

*Večer*
http://25.media.tumblr.com/tumblr_m6a33hqsWH1ruk2keo1_500.jpg
Nechci tam jít,ale musím. night by biiieber featuring crop topsCrop top, £12A Wear black tube skirt, £25Oblékla jsem si na sebe oblečení,které jsem uznala za vhodné.Rozhodla jsem se, že se předvedou před tou druhou hokou a vzala jsem si na sebe Louis Vuitton. Kabelku i boty. Vím, že je to Justinova oblíbená značka ,ale nebyl to záměr. Připravená jsem byla už 20minut před odchodem a seděla jsem na schodech přede dveřmi. Uslyšela jsem, jak taťka konečně vylezl z pracovny a šel se tky obléknout. Potom přišel ke dveřím za mnou. Prohlédl si co mám na sobě a vypadalo to, že mě pole nahoru se převléct. Nenávidí, když mám obnažené břicho, ale nic neřekl. Popadla jsem kabelku a šla jsem za ním do auta.

"Vím, že je to asi moc, ale můžeš být trochu milá k Justinovi?" ptal se celkem mile. Myslím, že se cítil provinile za co co mi dopoledne řekl.

"Dobře." kývla jsem.

Zbytek cesty bylo ticho,které plnilo každou naši společnou cestu.

Auto konečně zastavilo a my vystoupili. Vyjeli jsme o půl hodiny dřív než bychom měli a tak jsme byli i o půl hodiny dřív zde.

"Doufám, že tu budeme dřív než oni." prohlásil taťka když jsme zašli do restaurace a zmateně se rozhlížel.

Myslím, že tím "oni" myslel tu druhou agenturu,protože se chce Scooterovi nejspíš omluvit za mé chování.

"Nejsou tu ne?" ptala jsem se,když jsem nikde neviděla tu vtěrku Clair.

"Ne,ale je tu Scooter. Jdu za ním a ty jdi ke stol za Justinem." Řekl a zmizel kamsi k baru, kde jsem zahlédla Scooterův zářivý úsměv.

Zmateně jsem se rozhlížela a pak jsem zaostřila Justina stojícího u stolu o podál. Váhavě jsem se k němu vydala. Myslela jsem, že to bude lehké předvést se před nějakým klukem. Ale když jsem uviděla jeho usměvavý obličej,když jsem se k němu blížila, tak jsem zjistila jak moc se před ním stydím.

"Ahoj Alli." usmál se a podal mi jednu z růží,které byli na stole.

"Em.. Ahoj.Díky.." řekla jsem a převzala jsem růži. Roztomile se chechtal,protože si všiml jak se stydím.

"Já se moc omlouvám." zakoktala jsem.

"To nevadí. Bylo to celkem fajn." usmál se a ukázal na židli. Celkem fajn? Bože..Co může být horšího?

Sedla jsem si na židli a doufala jsem, že on bude sedět ode mě hodně daleko,ale zaujmul místo hned vedle mě.

Usmál se a já mu úsměv opětovala. Pak jsem se nervózně rozhlédla, protože už jsem tu sním sama být nechtěla. Je to tak trapné!

Uviděla jsem taťku stojícího u baru a vypadalo to, že mu Scooter tu 'maličkost' odpustil protože si povídali a smávali se.

Podívala jsem se zpět na Justina,který si prohlížel moje boty a kabelku s jeho favourite značkou. Vypadalo to, že chce něco říct, ale někdo ho přerušil.

"Ahoj Justine!" ozval se pisklavý hlas,který patřil Clair. Justin na ní jen kývl a podal jí zbylou růži v ruce.

Clair neváhala a hend zaujmula zbylé místo vedle Justina. Tudle trapnou chvíli přerušil její táta s tím mým a se Scooterem. Scooter si sedl naproti Justinovi, taťka proti mně a proti Clair její táta.

"Takže si objednáme ne?" řekl s úsměvem Scooter a otevřel jídelníček. Pak si všichni něco objednali a i já. Cítila jsem se stále tak trapně.

Najednou jsem ucítila jak Justinova ruka přejíždí po mém koleni a stehně. Vykulila jsem na něj oči,ale on se na mě nedíval. Díval se do prázna a roztomile se usmíval. Bála jsem se, že si toho někdo všimne, teda spíš, že si někdo všimne mého výrazu,ale všichni jakoby byli slepí.

Stydím se sama za sebe a to je tak ponižující. Vsadím se, že jsem úplně rudá. Začalo se mi dělat trochu špatně od žaludku a mdlo.

"Omluvte mě." zakoktala jsem a vstala jsem od stolu. Taťka se na mě váhavě podíval. Clair se naopak radostně usmála a zamrkala na Justina.

Zaběhla jsem na toalety a obličej jsem si opláchla vodou. Todle nevydržím, je to tak příšerně ponižující, jenomže musím.

Vzchopila jsem se a vyšla jsem ze dveří dámských toalet.

"Jsi v pořádku?" ptal se Justin stojící přede dveřmi. Nechápu,kde se tady vzal.

"Em..jo." zkoumavě jsem se na něj podívala, protože jsem stále nechápala, co tady dělá.

"Víš..vypadalo to, že ti je nevolno." řekl starostlivě.

"Taky že je." řekla jsem a chytla jsem se za spánky.

"A nechceš jít už domů? Chceš, abych tě odvezl?" podíval se na mě ještě starostlivějším výrazem.

"To by bylo milé." souhlasila jsem. Je mi jedno, že bude třeba táta naštvaný,ale je mi opravdu špatně.

Justin mě chytil za boky a podepřel mě. Kulhavou chůzí jsme došli ke stolu.

"Děje se něco?" podíval se na nás vyjeveně Scooter.

"Alli je zle. Odvezu jí domů. Vy tady dořešte ty obchodní záležitosti." řek Justin a dost nápadně mrknul na Scootera.

"Ale to není nutné. Alii to určitě vydrží." řekl taťka.

"Jo Alli..to určitě vydržíš." řekla jedovatě Cindy.

"No dobře odvez jí, ale pak se vrať." svolil Scooter. Všichni u stolu se vyjeveně podívali na Scootera a vyměnili si mezi sebou pochybné pohledy. Určitě si myslí, že ho chci nějak svést, ale já za to nemůžu. Je mi nej zle a on se nabídl, že mě odveze.

Justin mi podal kabelku a popadl mě do náručí a dal se do chůze. Přes jeho rameno jsem viděla, jak chtěl Scooter něco namítnout na jeho odvážný krok,ale z ničehož nic si to rozmyslel.

"Já můžu jí ten kousek po svých." šeptla jsem mu do ucha.

Justin se jen zaculil,ale z náručí mě nepustil. Cítila jsem se snad ještě více trapněji,protože když mě odnášel z restaurace, tak jsme byli středem pozornosti všech kolem. Justin mě postavil na nohy až před jeho autem a stejně mě stále podpíral. Vytáhl z kapsy klíčky a odemkl auto. Posadila jsem se na sedadlo spolujezdce a jeli jsme.

"Em..Víš adresu?" váhala jsem.

"Jasně." usmál se a nastartoval
*Justin*
Vzbudil jsem se s úžasným pocitem. Včerejšek se mi líbil. I když pro Alli to muselo být ponižující. Tupě jsem se usmíval do prázdna a zpíval si chytlavou melodii 'Call Me Maybe' . Zvedl jsem se z postele, protože jsem měl hlad. S úsměvem na tváři jsem zašel do kuchyně, kde stál Scooter s telefonem u ucha.
"Komu voláš?" Zeptal jsem se a z ledničky vyndal mléko.
"Agentuře, kterou jsme vybrali." Řekl a čekal, až mu to vezmou. Já se mezitím natáhl do horní skříňky pro mé oblíbené cereálie.
"Max Nickolson Agency?"
"Blázníš? Georgia Agency." Sousto, které jsem vložil do úst mi zaskočilo. Začal jsem hrozně kašlat a Scooter mě musel praštit po zádech.
"Ale já nechci Georgia Agency."
"Pamatuješ si tu scénu, co udělala dcera Maxe Nickolsona?"
"Matně.." Radši jsem si dal do pusy další lžíci, abych zakryl úsměv, který se začal rýsovat na mých rtech. "Ale Scootere, musíš jim dát šanci! Co třeba ještě jedna večeře? My, oni a jejich dcery?" Doufal jsem, že svolí a já ho dokážu přemluvit o jiné agentuře než o Georgia Agency.
Chvíli přemýšlel, ale potom souhlasně zakýval hlavou. "Dobře. Jdu jim zavolat." Odešel z kuchyně a já nevěděl co dělat. Zašel jsem do pokoje a už si vybíral oblečení na večer. Bože, choval jsem se jako holka.
*večer*
"Justine, vypadáš dobře, tak už pojď." Zakřičel Scooter a já vesele vyběhl dolů, kde mě u hlavních dveří čekal Scooter i se dvěma růžemi.
"To je pro mě?" Udělal jsem šokovaný výraz a rychle než Scooter stačil něco namítnout, skočil jsem mu kolem krku. "To jsi nemusel, moc děkuji."
"Justine, to dáš jejich dcerám." S vážnou tváří se ode mě odtáhl, ale všiml jsem si, že mu cukaly koutky úst. "Jdeme." Postrčil mě ze dveří a já se ocitl v prostorném autě.
"Takže jsme tu první. Stoupni si sem. Vezmi si růže a čekej. Budu na baru." Řekl Scooter a já jako debil zůstal stát jako přikovaný u stolu. Najednou jsem ji spatřil. Vypadala dokonale jako včera. Usmál jsem se a počkal až dojde ke mně.
"Ahoj Alli." Usmál jsem se a podal jí růži.
"Ehm..Ahoj..díky." Nesměla přijala růži. Styděla se a já se musel uchechnout. Pozorně jsem si prohlédl její dnešní outfit. Vypadala úžasně.
"Já se moc omlouvám." zakoktala se, usmál jsem se.

"To nevadí. Bylo to celkem fajn." Ukázal jsem na židli a ona se posadila. Pečlivě jsem pozoroval její křivky. Když jsem se probral z toho 'tranzu' zabral jsem si místo vedle ní.
Po chvíli přišla Clair, která mě uvítala nepříjemně pisklavým tónem. Podal jsem ji růži a ona si sedla vedle mě.
Po chvíli si přisedli i ostatní a my si v klidu objednali. Nevydržel jsem to pokušení a začal jsem jí přejíždět po odhaleném stehně. Koukal jsem do prázdně stěny a přiťouchle se usmíval.
Najednou se omluvila, že musí na záchod. Po chvíli jsem se nenápadně taky omluvil a ztratil se v chodbičce, kde jsou záchody. Čekal jsem až výjde a když otevřela dveře

"Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se, když se otevřeli dveře od dámských toalet.

"Em..jo." Divně si mě prohlédla.

"Víš..vypadalo to, že ti je nevolno."

"Taky že je." Řekla a chytla se za spánky.
Pomalu jsem ji podepřel a dovedl ji ke stolu, kde jsem všem vyřídil, že ji zavezu domů. Sice namítali, ale když to Scooter povolil vzal jsem si klíče od auta a donesl ji tam v náručí..

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kikush* Kikush* | Web | 28. června 2012 v 12:58 | Reagovat

Hezký díl..., chudák já bych se k němu už asi nepřiblížila

2 Selena--Kiki Affs♥ Selena--Kiki Affs♥ | Web | 28. června 2012 v 17:19 | Reagovat

hezký :)

3 Bára Bára | Web | 28. června 2012 v 17:38 | Reagovat

Bezva :)
Těším se na další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama